vařím - zdravím

dnes je to moderní, dnes je to in. tradá!

doufám, že ne jen kvůli fotkám na instagram, nebo kvůli tomu, že o zdravým životě se teď mluví hodně a tak chce každej být v obraze a přihodit svou troškou chia semínek do debaty

směšný, když jsem byla malá nosila jsem do školy žitnej chleba z domácí pekárny a buchty od mamky mi nikdy nepřišly málo sladký, moc tmavý nebo z nějakýho divnýho ovoce. ale chápu, že v době paprikášové a taveno-sýrové to možná, ale jen možná, mohlo být něco hipstr super vegan chia zvláštního. ale domácí jídla mi přišly tak normální jako zelenina z naší zahrádky.

je pravdou, že čím víc se vyvíjel můj kuchařský um, tím se všechna ta zdravá strava vštípená od mámy umocnila. vždycky jsem mrčela, že maso mě nechutná, ale holou kaši nebo knedle jsem jíst taky nechtěla. a tak se ve spíži začala objevovat cizrna, amarant, soja..v lednici tofu, humus, sojový mlíko, zelenej ječmen..a na oknech se vedle mamčinýho klíčícího munga začaly objevovat i jiný klíče.. a samozřejmě, že mám radost, že tohle zdravý jídlo je dneska moderní - už nejsem za exota, co jí syrovou řepu a hlavně, hlavně je všecko mnohem dostupnější. 

jen by to chtělo větší kuchyň a nebo, nebo pořádnou spíž. a taky zahrádku. a sklep. protože všecky ty ingredience, zeleniny, ovoce, semínka, koření, bylinky.. no - kam to člověk má dávat :D 

ale zase ocaď pocaď. pořádnej hambáč z naší městské hambáčovny. guláš na mysliveckých plesech.  divočák se zelim a knedlíkem. nebo prostě to prasácký kuře v lupínkách v obchoďáku.. nejsem zvrhlá. jsem člověk, kterej nabírá nutelu prstama a kliďánko ji zají chipsama s příchutí limetky a chilli..

protože to podle mě musí být všecko pěkně v rovnováze. on by člověk taky klidně mohl sám vyklíčit, kdyby se to přehánělo..