maroko

naprosto neočekávaná, neplánovaná a fantastická cesta do afriky

ani nevím, jak to začalo ale z ničeho nic jsme měli koupený letenky do agadiru a to na termín: za 5 dní..až po koupi letenek jsme samozřejmě začali zjišťovat, co obnáší cesta do maroka. k našemu štěstí víza nejsou potřeba pro lidi, kteří v maroku budou trávit méně než 90 dní. dál taky zjišťujeme, že je tam ideální teplota - a taky, že byla. a taky to, že jsou zrovna ideální podmínky k surfování. takže jsem ze dna svojí bezedné skříně vytáhla lehký kalhoty, halenky a tuniky s dlouhým rukávem a plavky, co jsem si koupila na bali. nějaký mini vydání kosmetických přípravků - deníček a mini slovník francouzštiny a jelo se. 

realita :) přijeli jsme v noci, pronajali auto a bez map a navigace jsme jeli do městečka, kde jsme měli zabookovanou první noc v surfovým hotýlku. skvělý, přijeli jsme do toho města a první co bylo, zastavili nás místní mladíci a ať jdeme na párty.. místo na párty nás zavedli do hotelu, kterej bychom bez nich neměli ani šanci najít. další den na surfech jsme mladíky potkali znovu a po jednom dni už to byli naši místní známí. to, že nám ukázali hotel bylo skvělý. to, že přes noc v maroku touhle dobou je pod 5 stupňů- to už tak bezva nebylo. během pěti minut pod tenkou hotelovou dekou jsem na kraťasy a tílko - co původně mělo být pyžamo - natáhla legíny na cvičení a vagus mikinu, která měla být jen na přelet. noc na tvrdé posteli, pod dekou s motivem pávů a zababušená do kapuce se po pár hodinách vytí volně běhajících psů, doprovázeným motlitbami v mešitě, pomalu změnila ve slunečný ráno..vyběhli jsme pár pater na terasu a všecko bylo najednou úplně jiný - krásný typicky africký domečky, písek, oceán, surfeři, tržiště, rackové, čerstvý ovoce a taploučko.

od toho momentu už se z nás stali typičtí taghazoutští turisti - smlouvání, speciality z kuskusu a dušené zeleniny, marockej mint tea s kilem cukru na deci, marocan soup, surf..chodidla, dlaně a obličeje spálený - jediný co kouká z neoprenů..kolena odřený..vlasy mořskou vodou slepený v prameny a mezi nima písek..

ten týden mi připadal jako měsíc, během několika dní jsme na ulici zdravili místní chlápky, v obchodech už nás vítali s úsměvem..stihli jsme plno vln, plno pádů, pár výletů a samozřejmě i zabloudit..

odvážím si mušle z pouště, spálený dlaně a obličej, slanou vodu v dutinách a vlasy pravé surfařky. ale hlavně si odvážím další super věc - nikdy, nikdy, nikdy nebudu přebírat zaběhlý názory, dokud si sama nezjistím, jaká je realita. maroko je příjemná země, bez nebezpečí a místní lidi byli jedni z těch nejochotnějších a nejmilejších, jaký jsem kdy potkala. 

a já jsem znovu jen šťastná a vděčná, že zrovna nám se do očí připletla tahle cesta a že jsem byla tak otevřená abych ji mohla poznat a naučit se věřit lidem a nebýt skeptická z automatizace evropana..a taky za surfování, za to jsem vděčná a taky trošku hrdá sama na sebe :) konečně jsem objevila sport, kterej mě baví natolik, že teď hned chci jít a zkusit chytit vlnu :)