lítám si

lítám si v tom..

před pár dny mi nejlepší kamarádka poslala fotku z oslavy narozenin její malé (!!) neteře. pro mě to představovalo nejstresovější moment za poslední měsíc, možná víc. té holčičce jsou přece sotva tři roky ne? tak proč na té fotce vypadá tak veliká.. no holčička slavila pět.

vzpamatovávala jsem se asi půl hodiny. zrovna jsem se vrátila z města, kde jsem si koupila supr krém z řady přírodní kosmetiky. sedla jsem si na gauč a s kalhotama sundanýma jen ke kolenům, jsem zůstala s mobilem v ruce v zaleknutí, že ten čas nějak rychle plyne a já si jen tak letím. z té paniky jsem měla potřebu ihned se tím krémem natřít, aspoň dvěma vrstvama. a co, že je určen na obličej, stárne celý tělo. měla bych se v něm vykoupat, natřít si ho na chleba, dát si ho do kafe. vlastně ne, kafe už pít nebudu, protože to není zdravý a určitě to fakt odvodňuje a to pak vysušuje a z toho jsou pak vrásky, že..

ALE

já nejsem žádnej pesimisťák a vidím taky to, že je mi teprve skoro 25, mám super kluka už asi tak milion let, už několik let se živím sama, mám hotovou školu, strávila jsem půl roku práce ve světě, na vlastní triko jsem s přítelem začala plnit cestovatelský sny, mám představu o tom, co bych v životě chtěla dělat, vím, kdo jsem a jaký jsou moje sny..hlavně jsem šťastná a vděčná za to co mám a vážím si každé příležitosti, třebaže některý nejsou přesně takový jaký by si člověk vysnil. 

věřím, že všechno je jak má být. že všechno se děje z nějakýho důvodu. a že i ta zlomená ruka mi má do života přinýst něco, o co bych jinak nezavadila..

a tak si říkám..ta občasná panika je sice zbytečná, ale na druhou stranu užitečná, protože si vytvoříte inventář toho, co vlastně máte. myslím opravdu máte. třeba zdraví, rodinu, přátele, smysl života. to je přece to, za čím máme jít. 

ale taky si řikám, že to utíká sakra rychle a že závidím té pětileté holčičce a chtěla bych jí říct ať se nikdy netrápí a ať si užívá všechny momenty a věří v sebe sama a ve svoje sny. a ať je vděčná a milá. a ať je klidně vzteklá, když to bude chtít. hlavně ať je sama sebou a žije život podle svýho. a tak si řikám, že i když už mám viditelnou vrásku na čele a vějířky kolem očí, nevadí. koupím další krém a ponořím se do něj :D ale hlavní je. že jsem se naučila promlouvat sama k sobě. a že vím, že moje zítřejší já mi chce vyřídit ať jsem dneska šťastná a sama sebou a ať ten život neberu tak moc vážně. 

a tak si řikám, že by bylo hezký, kdyby všichni lidi měli otevřenou mysl a taky srdce. a aby taky občas promlouvali ke svýmu mladšímu já.